Zamyšlení

24.03.2018 18:00
Milí přátelé.
Mé srdce je naplněno vděčností, že je nás čím dál tím víc.
Čeká nás velká společná práce. Odpuštění.
Děláme ji pro sebe, pro své blízké, pro celou planetu Zemi.
To, co může nás i planetu Zemi zachránit je Láska. A je nejvyšší čas. Láska je největší, nejsilnější síla ze všech, která vše uzdravuje. Odpuštění je brána, kterou může vejít Láska.
V současné době se na planetě Zemi probouzí čím dál tím více lidí. Máme veliké štěstí, je to velký dar, že jsme se měli možnost znovu inkarnovat právě v této době.
Mír na planetě Zemi nezařídí naši politikové, nedocílíme ho válkami. Války jsou tady po tisíce let a k žádnému míru nevedly. Jedině niternou proměnou každého z nás dojde k míru na planetě Zemi.
Musíme začít každý sám u sebe. Kořen všeho je v nás.
Všichni chceme být zdraví, šťastní a spokojení. Abychom mohli být, musíme opustit a odpustit. Opustit staré vzorce chování, nezdravý životní styl, nemocné  vztahy změnit své myšlení, postoje a odpustit, odpustit sobě i jiným.
Štěstí je náš přirozený stav.  Abychom však mohli být šťastni, musíme se nejdříve zbavit toho, co nás dělá nešťastnými. A to je naše mysl. Naše naprogramování, podmínění.
Ani dítě, které se narodí, není nepopsaný list. Nese si s sebou zážitky a zkušenosti z minulých životů, uložené v nevědomí, také zážitky a zkušenosti svých předků v epigenetickém kódu. Také zážitky od okamžiku početí, uložené v podvědomí. A jen co se naučí mluvit, začnou ho programovat rodiče, další příbuzní, pak učitelé, společnost apod., začnou mu říkat co má a nemá dělat, co je správné a co není správné. Dozvídá se jaký je, šikovný nebo nešikovný, hodný nebo zlobivý, tlustý nebo hloupý.  Nedostává bezpodmínečnou lásku. Není přijímán takový jaký  je. A tak se snaží zavděčit, vyhovět. Skoro všichni máme program „nejsem dost dobrý a nebudou mne mít rádi“.
A tak se snažíme být ty hodné holky a hodní kluci, aby nás zase měli rádi. A přestáváme být sami sebou. Časem už ani nevíme, kdo jsme a co chceme.
Časem už ani nevíme, proč říkáme a děláme to, co říkáme a děláme, zcela nás ovládá náš autopilot, naše naprogramování. Žijeme nevědomý život. A ten nestojí za to žít.
Přesto, ač se to tak někdy nezdá, kolektivní úroveň Vědomí lidstva na planetě Zemi od konce 20. století stoupá.
Mnoho lidí se probouzí a začínají hledat skutečný smysl života. To, co hledáme, je stále tady, je k disposici stále. Jen to hledáme na nesprávném místě, pokud hledáme venku. Musíme obrátit pozornost do svého nitra. Pochopit, Kdo skutečně jsem. Nekonečné Bytí.
Svatava Natarei