Uzdrav své vnitřní dítě

15.01.2020 21:09

Milí přátelé.

Žijeme v přelomové době.

Jaký bude letošní rok, záleží hlavně na nás. Čeká nás mnoho změn.

Na celé planetě Zemi probíhají velké procesy. Naše Vědomí se rozšiřuje.  Celý proces je naším návratem domů, do jiné, více milující reality.

Je na nás vyvíjen velký tlak, abychom už nikdo nemohli uniknout.

Ti, na které jsme čekali, jsme my sami. Nikdo jiný už nepřijde.

Každý má samozřejmě svůj čas a své tempo.

V tuto dobu je třeba dbát o své tělo, chrám naší duše.

Ale také dát do pořádku naši psychiku, naše vztahy, k Bohu, k sobě i k druhým.

Během těchto procesů se čistí celé rody. Je to náročné a asi to všichni na sobě pociťujeme. Často je to velmi bolestné.

Svět tam venku se proměňuje prostřednictvím každého z nás. Každá, i ta nejmenší změna v našem Vědomí, se promítá do podoby vnějšího světa.

Co je uvnitř, je i vně.

Jako bychom se všichni ocitli ve víru, který nám nedovolí se na chvíli zastavit a spočinout.

Ale tak jako si  nemůže  žena při porodu spočinout, tak ani my nemůžeme odpočívat, protože se rodí naše skutečné Já.

Jsme konfrontováni sami se sebou, se svými názory, programy, se svým vnitřním nastavením, hodnotami, s city a emocemi, se svými dosavadními pohledy na život, svými postoji, svým jednáním a jsme nuceni se tím zabývat.

Staré už nefunguje a po novu to často ještě neumíme. Pociťujeme tlak to staré opustit. Buď dobrovolně a vědomě a tedy za menšího utrpení nebo nedobrovolně, za velkých dramat a bolestí. To když tyto změny uskuteční naše Duše, naše Vyšší Já, pro naše nejvyšší dobro. I navzdory vůli našeho ega, našeho nižšího omezeného já.

Naše dosavadní vzorce chování a myšlení nám poskytují určitou jistotu a dávají pocit iluzorního bezpečí. Nevedou ovšem k naplnění našeho života a cesty naší Duše.

I když jsou to jistoty iluzorní a mylné, nejsme schopni se jich jen tak jednoduše vzdát a nahradit je něčím novým, co by nám sloužilo mnohem lépe.

Přežité struktury se hroutí ve vnitřním i vnějším světě.  Děje se to, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Pokud tomu klademe odpor a snažíme se ten proces blokovat, vtahuje nás to do stále dramatičtějších situací a prožitků, které v nás vyvolávají stále větší úzkost a bolest.

Úzkost a bolest jsou však známkou léčení.   To, z čeho je nám špatně, jsme my sami. Je nám špatně z našeho myšlení, z našich postojů, programů, z našeho způsobu života.

Bolestné životní lekce lze využít jako příležitost k růstu. Bolest existuje, aby podporovala vývoj.  Její kumulativní účinek nás v určitém okamžiku donutí ke změně směru.

A tak jako je třeba rozříznout hnisající ránu a vyčistit ji, aby se mohla zahojit, tak i my musíme říznout do našich starých programů a vyčistit je. Změnit je. 

Ponořit se do své temnoty, vynést na světlo všechna svá zranění, aby mohla být uzdravena.

Přijetí naší temnoty je jedním z nejdůležitějších kroků na naší duchovní cestě. V té nejhlubší části naší temnoty je ukryta naše síla.

Ta nám pomůže přetavit strach do lásky.

Kdybychom nezažili temnotu, kdybychom nebyli vyvrženi mimo oceán lásky, nemohli bychom zažít prožitek lásky.

Jedním z nejdůležitějších úkolů v příštím roce je ctít vnitřní dítě v nás i druhých.

Vnitřní dítě je ta část nás samotných, která v určitém období našeho dětství zažila nedostatek lásky, bolest, příkoří, nepřijetí, odmítnutí, zradu, kritiku, manipulaci, výčitky, ponížení, výsměch, zahanbování…. To vedlo k vnitřnímu zranění a tento prožitek byl tak silný a tak bolestný, že se stal utvářecím prvkem naší osobnosti, že se stal naším vzorcem či programem na celý život.

Kdykoliv během života zažijeme podobnou situaci, vynoří se staré zranění a reagujeme stejnou bolestí, emocí.  To reaguje naše vnitřní dítě. Zcela nás ovládá. Je alfou a omegou celého našeho života a našich vztahů. Projevuje se v našem každodenním životě.

Dokud ho neuzdravíme.

Naše vnitřní dítě deformuje naše vztahy a nedovolí nám prožívat lásku a intimitu.

Do nového roku 2020 nám přeji, abychom své vnitřní dítě milovali, přijali, obejmuli.  Abychom ho uzdravili.

Abychom přestali hledat lásku venku a našli ji uvnitř sebe. Abychom se spojili se svou Duší a tak zaplnili prázdnotu, kterou pociťujeme uvnitř sebe.

Já sama jsem v posledním půlroce prošla velkým procesem, dostala jsem se do velmi těsného kontaktu se svým vnitřním dítětem, zažila jsem, jak mne naprosto ovládalo bez možnosti to silou vůle změnit. Dozvěděla jsem se toho za posledního půl roku o sobě více, než za celý svůj život. Objevila svá hluboká zranění odmítnutí a zrady.   Zjistila jsem, že nejvíc jsem odmítala a zrazovala já sama sebe, tím, že jsem nebyla sama sebou. Dnes jsem za to velmi vděčná.  Protože bez toho bych nebyla taková, jaká jsem nyní. A určitě to nebylo naposled, co jsem něco takového zažila. Uvolňují se z nás stále hlubší a hlubší zranění.

Tak si to dovolme a povolme.

Objímám vás Svatava Natarei