Odpuštění jako cesta k uzdravení

17.03.2018 11:00
 
Odpuštění jako cesta k uzdravení
 
Všichni jsme zranění lidé.
Všichni jsme malé ublížené děti v dospělých tělech.
Všem nám bylo ublíženo a všichni jsme někomu ublížili, i když často neúmyslně.
Pro sebeléčení  je nezbytné, abychom se oprostili od minulosti a každému odpustili, i sami sobě.
Největší silou, která vše uzdravuje je láska. A odpuštění je brána, kterou může vejít láska.
Někomu odpustit neznamená, že schvalujeme jeho špatné chování.  Znamená to, že dokážeme porozumět tomu, proč se tak chová. Znamená to, že se do něj dokážeme vcítit, že si dokážeme představit, jaké to měl jako dítě, co zažíval, co ho to natolik zranilo a formovalo, že je takový jaký je a chová se tak, jak se chová. Znamená to také, že si dokážeme nastavit hranice, že takového člověka i opustíme, pokud nám jeho chování ubližuje, ale odcházíme s odpuštěním v srdci.
Lidem, kteří nejvíce ubližují, bylo velmi ublíženo, většinou v dětství. Je to jejich volání o pomoc, touha po lásce, projev velké bolesti, které si sami nejsou vědomi. Potřebují spíše náš soucit než náš soud.
Odpuštění děláme pro sebe, ne pro toho druhého. Jed neodpuštění totiž zraňuje nejvíce nás samotné. Udržuje nás v emocionálním spojení s člověkem, jehož chování nám ublížilo. Živíme tento vztah svojí energií.
Když dáváme někomu vinu, ať už sobě nebo někomu druhému, můžeme dostat i rako-vinu.
Pro většinu z nás je odpuštění obtížným úkolem.
Někdy nám tolik ublížili, že ani nejde odpustit. Chtěli bychom, ale nejde to.
Ale i to, že chceme odpustit je dobré, je to první krok, s tím už se dá pracovat.
Odpuštění nám otevírá cestu k sebelásce.
Skutečné odpuštění je jedním z nejvíc uzdravujících, uvolňujících a osvobozujících darů, které můžeme věnovat sami sobě. Pustíme své staré příběhy, omezující emoce, vzorce chování, které nám neprospívají.
Teprve odpuštěním začíná skutečné uzdravení.
Odpuštění je cesta ke svobodě na všech úrovních bytí.
Odpuštění musí vycházet ze srdce. Nestačí jen tak opakovat slova a vyslovovat neupřímné sliby.
Když vychází odpuštění ze srdce, je upřímné.
Chceme-li odpustit celým svým srdcem, musíme projevit ochotu své srdce otevřít, postavit se bolesti, stát se zranitelnými, osvobodit svoji bolest.
Skutečné odpuštění vyžaduje pokoru.
Vyžaduje schopnost zbavit se spravedlivého rozhořčení, přesvědčení, že my máme pravdu, zapomenout na obviňování, změnit svůj postoj a je-li to nezbytné i nechat si zlomit srdce.
Pokud potlačujeme nějaké emoce, bolesti, traumata, zatlačíme je do podvědomí, vytváří se různé energetické blokády, v těle se vytváří chemické látky, které blokují buněčné receptory, emocionální problém zůstává v buňkách uskladněn / buněčná paměť / a může to vést i k onemocnění fyzického těla.
Uzdravující moc odpuštění je obrovská.
Abychom mohli odpustit, je nezbytné zbavit se veškerého utrpení, bolesti, obviňování, nenávisti, ukřivdění. Bez vyprázdnění není možné uzdravení, musíme nejdříve znovu prožít tu bolest, uvolnit ji a nechat ji projít.
K uzdravení nedojde automaticky jen po vyslovení slov odpuštění. Nelze přehlížet vlastní bolest. To by bylo jen  pseudoodpuštění. To nefunguje.
K sobě býváme často daleko tvrdší než k ostatním.
Jakmile jsme schopni odpustit sami sobě, odpuštění druhým je snadné
Svoboda a uzdravení jsou v našich rukou.
Všechno začíná odpuštěním.
Jednou z nejdůležitějších spirituálních lekcí je naučit se chápat, že každý v dané chvíli dělá, co může a jak nejlépe to umí.
Přeji nám všem srdce plná lásky a odpuštění.
Když budeme v míru sami se sebou a se svými nejbližšími, bude mír i na planetě Zemi.
Svatava Natarei
Všichni jsme zranění lidé.
Všichni jsme malé ublížené děti v dospělých tělech.
Všem nám bylo ublíženo a všichni jsme někomu ublížili, i když často neúmyslně.
Pro sebeléčení  je nezbytné, abychom se oprostili od minulosti a každému odpustili, i sami sobě.
Největší silou, která vše uzdravuje je láska. A odpuštění je brána, kterou může vejít láska.
Někomu odpustit neznamená, že schvalujeme jeho špatné chování.  Znamená to, že dokážeme porozumět tomu, proč se tak chová. Znamená to, že se do něj dokážeme vcítit, že si dokážeme představit, jaké to měl jako dítě, co zažíval, co ho to natolik zranilo a formovalo, že je takový jaký je a chová se tak, jak se chová. Znamená to také, že si dokážeme nastavit hranice, že takového člověka i opustíme, pokud nám jeho chování ubližuje, ale odcházíme s odpuštěním v srdci.
Lidem, kteří nejvíce ubližují, bylo velmi ublíženo, většinou v dětství. Je to jejich volání o pomoc, touha po lásce, projev velké bolesti, které si sami nejsou vědomi. Potřebují spíše náš soucit než náš soud.
Odpuštění děláme pro sebe, ne pro toho druhého. Jed neodpuštění totiž zraňuje nejvíce nás samotné. Udržuje nás v emocionálním spojení s člověkem, jehož chování nám ublížilo. Živíme tento vztah svojí energií.
Když dáváme někomu vinu, ať už sobě nebo někomu druhému, můžeme dostat i rako-vinu.
Pro většinu z nás je odpuštění obtížným úkolem.
Někdy nám tolik ublížili, že ani nejde odpustit. Chtěli bychom, ale nejde to.
Ale i to, že chceme odpustit je dobré, je to první krok, s tím už se dá pracovat.
Odpuštění nám otevírá cestu k sebelásce.
Skutečné odpuštění je jedním z nejvíc uzdravujících, uvolňujících a osvobozujících darů, které můžeme věnovat sami sobě. Pustíme své staré příběhy, omezující emoce, vzorce chování, které nám neprospívají.
Teprve odpuštěním začíná skutečné uzdravení.
Odpuštění je cesta ke svobodě na všech úrovních bytí.
Odpuštění musí vycházet ze srdce. Nestačí jen tak opakovat slova a vyslovovat neupřímné sliby.
Když vychází odpuštění ze srdce, je upřímné.
Chceme-li odpustit celým svým srdcem, musíme projevit ochotu své srdce otevřít, postavit se bolesti, stát se zranitelnými, osvobodit svoji bolest.
Skutečné odpuštění vyžaduje pokoru.
Vyžaduje schopnost zbavit se spravedlivého rozhořčení, přesvědčení, že my máme pravdu, zapomenout na obviňování, změnit svůj postoj a je-li to nezbytné i nechat si zlomit srdce.
Pokud potlačujeme nějaké emoce, bolesti, traumata, zatlačíme je do podvědomí, vytváří se různé energetické blokády, v těle se vytváří chemické látky, které blokují buněčné receptory, emocionální problém zůstává v buňkách uskladněn / buněčná paměť / a může to vést i k onemocnění fyzického těla.
Uzdravující moc odpuštění je obrovská.
Abychom mohli odpustit, je nezbytné zbavit se veškerého utrpení, bolesti, obviňování, nenávisti, ukřivdění. Bez vyprázdnění není možné uzdravení, musíme nejdříve znovu prožít tu bolest, uvolnit ji a nechat ji projít.
K uzdravení nedojde automaticky jen po vyslovení slov odpuštění. Nelze přehlížet vlastní bolest. To by bylo jen  pseudoodpuštění. To nefunguje.
K sobě býváme často daleko tvrdší než k ostatním.
Jakmile jsme schopni odpustit sami sobě, odpuštění druhým je snadné
 
Svoboda a uzdravení jsou v našich rukou.
Všechno začíná odpuštěním.
Jednou z nejdůležitějších spirituálních lekcí je naučit se chápat, že každý v dané chvíli dělá, co může a jak nejlépe to umí.
Přeji nám všem srdce plná lásky a odpuštění.
Když budeme v míru sami se sebou a se svými nejbližšími, bude mír i na planetě Zemi.
 
Svatava Natarei